Radíme vám

Na ulicích je vídáme čím dál více. Stojí na chodníku, jedou po silnici, křižují mezi lidmi na přechodech. Určitě jste si všimli, že elektrokoloběžky, elektrokola, elektrické longboardy a další elektrovozítka zaznamenala v poslední době nebývalý rozmach. Není divu. Jsou pohodlná, rychlá a perfektní do městského provozu. Co když ale takové elektro způsobí nehodu? Jak je to pak s odpovědností? A kdo hradí škodu?

Dopravní prostředek – ano, nebo ne?

Na začátku si pojďme ujasnit, jestli elektrokola a elektrokoloběžky jsou nebo nejsou dopravní prostředky. Odpověď je jednoduchá – jsou, a jejich řidiči tím pádem patří mezi účastníky silničního provozu. Pokud tedy dojde k nehodě a vzniku škody, je nutné řešit otázku, kdo je za tuto škodu zodpovědný a jaké možnosti odškodnění mají poškození.

Co je to objektivní odpovědnost

Jestliže dopravní nehodu způsobí řidič elektrokola nebo elektrokoloběžky, bavíme se o tzv. objektivní odpovědnosti, kterou nese provozovatel vůči poškozeným.

Objektivní odpovědnost znamená odpovědnost bez ohledu na zavinění (nedbalost nebo úmysl). Jedná se o velmi přísný druh odpovědnosti a škůdce (provozovatel) má jen omezené možnosti, jak se jí zprostit.

• Pokud škoda vznikla na základě okolností, které mají původ v provozu (například smyk vozidla nebo prasklá pneumatika s následkem kolize), odpovědnosti se zprostit nelze.

• Pokud ale provozovatel prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které zákon požaduje, pak odpovědnost nenese.

Škoda vs. dopravní nehoda

Je také potřeba rozlišovat odpovědnost za vzniklou škodu a odpovědnost za vznik dopravní nehody:

• U dopravní nehody se zkoumá, kvůli čemu nebo komu k ní došlo. Uplatňuje se tu tzv. subjektivní odpovědnost (odpovědnost za zavinění). Pokud za vznik nehody odpovídá například řidič elektrokola (subjektivně), pak současně odpovídá i za vzniklou škodu (objektivně).

• Naopak u odpovědnosti za škodu z provozu dopravních prostředků nezáleží na tom, jestli řidič nedával pozor nebo jestli se vyskytla technická závada na dopravním prostředku. Každé pravidlo má své výjimky a jinak tomu není ani v této oblasti. Takovou výjimkou jsou například případy vyšší moci.

V hlavní roli pohon dopravního prostředku

Klíčovým pojmem z hlediska odpovědnosti je dopravní prostředek. Objektivní odpovědnost totiž nezahrnuje všechny dopravní prostředky. Nepatří mezi ně ty, které jsou poháněné lidskou silou. Pokud se u dopravního prostředku kombinují různé pohony (lidská síla, motor, vnější síla), rozhoduje ten pohon, který převažuje. Jak je to tedy u elektrokoloběžek a elektrokol?

• U elektrokoloběžky je to víceméně jasné. Tady je hlavním pohonem elektromotor, a vztahuje se na ni tedy objektivní odpovědnost.

• S elektrokoly je to složitější. Zahraniční právní úpravy se přiklánějí k tomu, že objektivní odpovědnost se uplatní jen u „silnějších“ elektrokol s výkonem motoru nad 0,25 kW. Česká právní úprava tuto otázku výslovně neřeší. Odborná veřejnost se spíš kloní k názoru, že dopravní prostředky s pomocným motorem spadají pod případy objektivní odpovědnosti.

Kdo je provozovatel a proč je to důležité

Jak už jsme si řekli, za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku odpovídá jeho provozovatel. Provozovatel může, ale nemusí být současně majitelem či řidičem. Je to osoba, která provozuje dopravní prostředek na svůj účet a na vlastní nebezpečí a fakticky s ním dlouhodobě nakládá (nejen po přechodnou dobu). Provozovatel je zároveň zapsaný v technickém průkazu vozidla.

To znamená, že provozovatel má právní i faktickou možnost dlouhodobě nakládat s dopravním prostředkem. U elektrokol a elektrokoloběžek to bude typicky jejich vlastník nebo osoba, která je za úplatu nabízí k užívání, například různé sharingové společnosti.

A jak je to s řidičem? Ten může být vlastníkem dopravního prostředku a zároveň provozovatelem. Může být ale také zcela náhodnou osobou, která „pouze” řídí.

Vlastník je naopak zcela jasný – je to ten, kdo vozidlo zakoupí. Provozovatelem však může být někdo jiný.

Právní předpisy myslí i na situaci, kdy není možné určit osobu provozovatele. V takovém případě se za provozovatele považuje vlastník dopravního prostředku.

Jak je to s povinným ručením

Běžně platí, že pokud provozujete dopravní prostředek na pozemních komunikacích, musíte mít povinné pojištění odpovědnosti za škodu (lidově řečeno povinné ručení). Poškozený má díky němu relativní jistotu, že se domůže svých nároků a odškodnění skutečně získá. Je chráněný také v případě, že se viník nachází v nepříznivé majetkové situaci. Odškodné totiž vyplatí pojišťovna.

Jak je to ale u elektrokol a elektrokoloběžek? Povinné ručení se vztahuje pouze na určitá vozidla, mezi která elektrokola a elektrokoloběžky nepatří. Aby se vztahovalo i na ně, musely by být schváleny jako motocykly. A to v Česku není běžné. Pokud se tedy stane nehoda, kterou způsobí elektrovozítko, pojištění se neuplatní a vzniklé škody musí hradit provozovatel z vlastní kapsy, respektive z jiného (nepovinného) smluvního pojištění.

Řidiči elektrokol a elektrokoloběžek by se tak měli mít na pozoru a myslet na to, že za dopravní nehodu, kterou způsobí, mohou nést odpovědnost v plném rozsahu.

Co si z toho celého vzít?

• Za škodu způsobenou řidičem elektrokola nebo elektrokoloběžky odpovídá jejich provozovatel.

• Pokud tyto dopravní prostředky nebyly oficiálně schváleny jako motocykly, neuplatní se na ně tzv. povinné ručení a vzniklé škody musí hradit provozovatel.

• Provozovatel si ovšem může pro tento případ sjednat smluvní pojištění odpovědnosti, tzv. „pojistku na blbost”.

Byli jste účastníkem dopravní nehody s elektrokolem či elektrokoloběžkou? Potřebujete se na něco zeptat? Rádi vám pomůžeme. Kontaktujte nás zde.

Soudy změnily názor na regresní nárok pojišťovny vůči pojištěnému provozovateli (vlastníku) vozidla. Technická nezpůsobilost vozidla tak již nemusí být za určitých okolností noční můrou řidičů.

Úvod

Příčiny dopravních nehod jsou různé. Kromě vysoké rychlosti, alkoholu nebo nesledování provozu může být příčinou i technická závada na vozidle. Jedná se například o nefunkčnost brzdového systému, neovladatelnost vozidla ale i nadměrně opotřebované pneumatiky. Za pojištěné hradí poškozeným nároky na náhradu újmy zpravidla pojišťovna na základě pojistné smlouvy. Neplatí to ovšem vždy.

Regresní nárok pojišťovny

V určitých případech má pojišťovna nárok na náhradu pojistného, které uhradila v rámci tzv. povinného ručení. Pojišťovna sice poškozenému újmu nahradí, ale může po pojištěném (provozovatel či vlastník vozidla) požadovat náhradu toho, co sama plnila. Konkrétní případy upravuje ustanovení § 10 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Jedná se o konečný (taxativní) výčet případů, při kterých může pojišťovna požadovat regresní úhradu. Jde například o případy, kdy pojištěný způsobí újmu úmyslně, nesepíše bez důležitého důvodu společný záznam o dopravní nehodě, odmítne zkoušku na alkohol, apod. Specifický případ regresu nastává dle § 10 odst. 2 výše uvedeného zákona. Za prvé jde o případ, kdy pojištěný provozuje vozidlo, jehož technická způsobilost nebyla schválena. Za druhé pak tehdy, pokud je provozováno vozidlo, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí. Právě druhým z uvedených případů se budeme nyní zabývat.

Dosavadní právní stav

Ustálená soudní praxe zastávala doposud názor, že pojišťovna má nárok na regres při takovém provozování, při němž má provozovatel (resp. osoba, které vozidlo svěří) možnost rozpoznat při zachování obvyklé opatrnosti neodpovídající technický stav, resp. plněním svých povinností při péči o vozidlo tomuto stavu předejít. Soudy však právní výklad posunuly ještě dále. Dle tohoto názoru byl nárok na regres i v případě jakéhokoli provozování vozidla, které svojí konstrukcí nebo technickým stavem neodpovídá požadavkům bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, obsluhujících osob, přepravovaných osob a věcí. Zjednodušeně řečeno, pokud vozidlo nebylo technicky způsobilé, a pojišťovna plnila, tak bez ohledu na další skutečnosti, měla pojišťovna nárok na regres. Jednalo se tak i o případy, kdy provozovatel či řidič nemohli v žádném případě rozpoznat technickou závadu na vozidle. Tomuto názoru odpovídala i doslovná dikce zákona. Jednalo se tak o objektivní odpovědnost (bez ohledu na zavinění) bez možnosti liberace (zproštění odpovědnosti). Takto ještě soudy vykládaly předmětné ustanovení § 10 odst. 2 písm. a) výše uvedeného zákona např. v Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2015, sp. zn. 23 Cdo 3363/2013.

Aktuální právní stav

K napsání tohoto článku mě povzbudil nedávný judikát Nejvyššího soudu ze dne 10.6.2020, č. j. 31 Cdo 475/2020-244. Soud uvedl, že z hlediska porušení povinnosti podle § 10 výše uvedeného zákona je rozhodné, zda pojištěný věděl, či při zachování běžné péče a opatrnosti mohl vědět, že vozidlo těmto požadavkům neodpovídá. Jedná se o případy, kdy pojištěný například ignoroval zřejmé nedostatky technického stavu vozidla, nerespektoval signalizaci na palubní desce, nereagoval na nezvyklé chování provozovaného vozidla, nebo porušil zákonnou (či podzákonnou) povinnost související s péčí o technický stav vozidla. Tato změna názoru Nejvyššího soudu má pozitivní dopad zejména na provozovatele a vlastníky vozidel, která se střetnou při dopravní nehodě. Provozovatele, kteří řádně pečují o svá vozidla, dodržují servisní intervaly a hlídají si technickou způsobilost vozidla, tak již nadále nebudou ve výše uvedených případech pojišťovnami „postihováni“ regresem. Je nutné také dodat, že pokud nebyla technická nezpůsobilost vozidla příčinou nehody, pojišťovna nesmí po pojištěném požadovat z tohoto důvodu regresní nárok.

Závěr

Domnívám se, že se jedná o pozitivní změnu v oblasti pojištění odpovědnosti za škodu při provozu vozidel. Poškozených se tato změna v zásadě nijak nedotkne. Naopak pojištěným, kteří provozují svá vozidla s péčí řádného hospodáře, se uleví. Nezbývá než doufat, že soudní judikatura se změní k lepšímu i v dalších oblastech dopravního práva.

Uhradili jste pojišťovně regresní nárok a máte o tom pochybnosti? Kontaktujte nás zde.

Mezi majetkové nároky patří například:

• nárok na náhradu škody na movitých věcech,
• nárok na ušlou mzdu a ušlý zisk po dobu trvání a po skončení pracovní neschopnosti,
• nárok na ztrátu na důchodu,
• nárok na poskytnutí přiměřené výživy pozůstalým,
• nárok na nahrazení přiměřených výdajů spojených s pohřbem.

Mezi nemajetkové nároky patří zejména:

• nárok na náhradu vytrpěné bolesti (bolestné),
• nárok na náhradu ztížení společenského uplatnění („trvalé následky“),
• náhrada za duševní útrapy z důvodu úmrtí nebo těžké újmy na zdraví osoby blízké,
• zvláštní nemajetková újma.

Při jednotlivých situacích dochází k různé kombinaci těchto nároků a poškozeným nelze než doporučit, aby se obrátili na odborníka v dané oblasti. Mělo by se jednat o advokáta, který se zabývá řešením náhrady škod. Je potřeba se vyhnout různým pochybným subjektům nabízejícím odškodnění za nejasných podmínek, protože zde není záruka, že bude poskytnut kvalitní právní servis.

Kolik žádat?

To není jednoduchá otázka a u každého nároku je potřeba pečlivě hodnotit jednotlivá kritéria. Velmi často je nutné oslovit znalce nebo jinou odborně způsobilou osobu, která je schopná nároky vyčíslit. Takto se postupuje při škodách na vozidle, bolestném či odškodnění trvalých následků. U náhrady mzdy či zisku se vypočte náhrada za jeden den a vynásobí se počtem dnů, kdy nemohla být výdělečná činnost prováděna. U duševních útrap za úmrtí blízké osoby se naopak vychází z rozhodovací činnosti soudů. Pro zajímavost lze uvést, že pro výši této náhrady při úmrtí nejbližších osob se jako výchozí částka bere v úvahu dvacetinásobek průměrné měsíční mzdy za uplynulý rok. U trvalých následků se zase posuzuje míra, do jaké je člověk vyřazen z obvyklého způsobu života. U bolestného se do jisté míry zachovalo „tabulkové“ hodnocení, kdy se vyhledá konkrétní diagnóza a vynásobí se počtem bodů v tabulce.

Jak a u koho nároky uplatnit?

Když už jsou nároky poškozeného vyčísleny a náležitě podloženy, zbývá se obrátit na povinnou osobu a vyzvat ji k úhradě. V případech dopravních nehod se bude jednat o viníka dopravní nehody, provozovatele vozidla nebo pojišťovnu. U trestných činů to bude viník. U pracovních úrazů se nároky požadují po zaměstnavateli. Pokud není na výzvu poškozeného náležitě reagováno, nezbude nic jiného, než uplatnit nároky soudní cestou. U některých nároků se bude hradit soudní poplatek, u jiných nikoliv. Je nutné si rovněž pohlídat, aby se nárok poškozeného nepromlčel. Všechny tyto dílčí kroky pohlídá výše zmíněný odborník – advokát. Není nic jednoduššího než zamítnout žalobu z důvodu promlčení nároku, nesprávného vyčíslení nebo žalovaní nesprávné osoby.

Jak postupovat?

V případě dopravní nehody, spáchání trestného činu nebo při pracovním úrazu je postup většinou totožný. Jakmile to bude možné, tak by se měl poškozený spojit s advokátem a vysvětlit situaci. Čím dříve, tím lépe. Advokát s poškozeným uzavře smlouvu o poskytování právních služeb a poškozený mu udělí plnou moc k zastupování. Z hlediska poškozeného pak tento bude již poskytovat advokátovi součinnost, o vše ostatní se postará advokát. Je potřeba pamatovat na to, že nároky poškozeného se musí prokázat a doložit. Z toho důvodu je nutné, aby poškozený pečlivě uchoval všechny doklady, které se k případu vztahují. Nezřídka je nutné využít i pomoc třetích osob – svědků.

Dokdy lze nároky uplatnit?

Zde bude rozhodující promlčecí lhůta, která obecně činí tři roky. U jednotlivých nároků se může ovšem lišit jak její počátek, tak celková délka. Obecně lze ale uzavřít, že poškozený se může domáhat svých nároků zpětně až tři roky. I zde je namístě konzultace s advokátem. Může se stát, že poškozenému byla poskytnuta náhrada újmy, ale advokát později odhalí, že tato náhrada byla nepřiměřeně nízká a bude požadovat její dorovnání do přiměřené výše.

Kolik stojí služby advokáta?

Advokát zpravidla neposkytuje služby zdarma. O výši odměny by měl být poškozený dopředu informován. Jelikož jsou poškození často ve svízelné situaci, kdy se musí vypořádat se „škodní událostí“ po psychické stránce, tak rozumný advokát se jim bude snažit vyjít vstříc. V těchto případech se může advokát s poškozeným dohodnout tak, že poškozený uhradí advokátovi odměnu až na konci případu, kdy dojde k vymožení odškodnění. Poškozený tak nemusí po celou dobu řešení případu vynakládat finanční prostředky na odměnu advokáta. Podílová odměna z odškodnění se obvykle pohybuje v rozmezí 10 – 25 % z vymožené částky. Konkrétní výše závisí na délce a složitosti případu, vynaložených nákladech, apod.

Závěr

Ze zkušeností lze říci, že poškození nemají dostatek informací o svých nárocích. Advokáta nevyhledají z důvodu mylné představy, že budou muset hned na začátku zaplatit vysokou zálohu nebo že budou muset jezdit po soudech. Poskytnutí potřebných informací poškozeným je tak nezbytné. Nelze tak než poděkovat i neziskovým organizacím, které o poškozené pečují, a které jsou schopny tyto informace poškozeným poskytnout nebo je na odborníky odkázat. Máte nějaké dotazy? Ptejte se zde.

Při poškození vozidla například v souvislosti s dopravní nehodou dochází k poklesu jeho obvyklé ceny. Ani následnou opravou za použití nových náhradních dílů zpravidla nedojde k úplnému obnovení ceny vozidla před nehodou. V tomto článku si tedy přiblížíme nárok poškozeného na náhradu škody v souvislosti se snížením ceny vozidla v důsledku jeho opravy po dopravní nehodě.

Úvod

Obecně je rozsah náhrady škody dán rozdílem mezi majetkovým stavem před a po poškození. Náhrada škody tak musí zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu. Je-li nutné k obnovení původního stavu před poškozením využít například nové náhradní díly a oprava směřuje jen k uvedení vozidla do původního stavu, nelze přednášet tyto náklady na poškozeného. V případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. Výše uvedené závěry plynou mimo jiné z nálezu Ústavního soudu ze dne 11.6.2014, č.j. I. ÚS 1902/13-1. Závěry tohoto nálezu byly potvrzeny také dalším nálezem Ústavního soudu ze dne 27.4.2017, č.j. II. ÚS 795/16-1 (možnost domáhat se rozdílu mezi tržní hodnotou před a po poškození vozidla). Lze tedy uzavřít, že nárok poškozeného na nahrazení poklesu obvyklé ceny vozidla po opravě, je posvěcen i soudní judikaturou.

Základní podmínky

Jako u každého případu náhrady škody je nutné si ověřit základní podmínky odpovědnosti za škodu – protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vzniklou škodou. Protiprávním jednáním v tomto případě bude většinou porušení pravidel silničního provozu či jiných právních předpisů. Dané případy se neomezují jen na dopravní nehody. K poškození vozidla může dojít například na soukromém pozemku, kde se neuplatní pravidla silničního provozu.

Škodou se zde rozumí pokles hodnoty majetku poškozeného v souvislosti s poškozením vozidla v různém rozsahu – od lehkých škrábanců a promáčklin až po totální škodu na vozidle. V případech zkoumání poklesu ceny vozidla po opravě se budeme pohybovat zpravidla mezi těmito mantinely. U zanedbatelného poškození je ovšem zanedbatelný i pokles ceny vozidla. Naopak u totální škody se už o poklesu ceny vozidla neuvažuje, jelikož vozidlo se již zpravidla neuvádí do stavu před poškozením. V případě požadavku na nahrazení poklesu ceny vozidla po dopravní nehodě musí dojít k opravě poškozeného vozidla. Pro pozdější možnost uplatnění jakýchkoli nároků v souvislosti s dopravní nehodu se důrazně doporučuje postupovat v souladu s pokyny pojišťovny. Ta zpravidla odsouhlasí subjekt, který vozidlo opraví a rovněž rozsah opravy. Po provedení opravy je důležité si vyžádat doklady o ceně a rozsahu opravy – fakturu s podrobným rozpisem provedených prací.

Mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou musí být příčinná souvislosti (kauzální nexus). Jinými slovy, poškození vozidla musí být způsobeno jednáním škůdce. Tato otázka se řeší velmi často u dopravních nehod. Na celkovou výši nároku pak může mít nezanedbatelný vliv i spoluzavinění poškozeného.

Vyčíslení nároku

V případě tohoto nároku se zpravidla poškozený nevyhne zpracování znaleckého posudku znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady. Znalci je nutné doložit údaje z technického průkazu vozidla a dále výbavu vozidla, počet najetých km, fotodokumentaci poškození, apod. Znalec spočítá obvyklou cenu vozidla před poškozením a následně stanoví pokles této obvyklé ceny z důvodu opravy vozidla. Obecně lze říci, že čím novější a dražší vozidlo bylo poškozeno, tím vyšší bude i pokles jeho obvyklé ceny. Výši nároku zcela zásadně ovlivňuje i rozsah poškození vozidla. Aby se ovšem poškozenému „vyplatilo“ pokles ceny vozidla vymáhat, musí zpravidla dojít k rozsáhlejšímu poškození například nosných částí vozidla, skeletu karoserie, apod.

Pro představu o rozsahu nároku uvádíme příklad tříletého vozidla Škoda Octavia. Při dopravní nehodě byly poškozeny přední a zadní dveře a práh vozidla. Muselo dojít k vyříznutí části prahu a navaření nové části. U vyměnitelných částí vozidla (zde dveře) se pokles ceny spíše neprojevuje nebo je v malém rozsahu. Oprava prahu už je ale zásahem do skeletu karoserie a znalec uzavřel, že pokles hodnoty takto opraveného vozidla činí 6 % z obvyklé ceny vozidla před poškozením. Dalším příkladem je poškozené pětileté vozidlo Hyundai i30, u něhož došlo k poškození a opravě obou blatníků, rovnání zadních podběhů a podlahy zavazadlového prostoru. Zde stanovil znalec pokles obvyklé ceny na 10%.

Uplatnění nároku

Dalším krokem po provedení vyčíslení znehodnocení je uplatnění tohoto nároku. Odpovědnou osobou je zpravidla provozovatel vozidla a škodu hradí obvykle příslušná pojišťovna. Nárok se tedy uplatňuje písemnou výzvou k úhradě spolu s doložením posudku. Pojišťovna má na likvidaci nároku lhůtu 3 měsíců. Jelikož se jedná o nárok, který poškození zpravidla neuplatňuji, pojišťovny nárok všemožnými způsoby krátí a „vymlouvají“ se na různé okolnosti. U výše uvedeného příkladu Škody Octavia pojišťovna uzavřela (i přes doložení posudku), že pokles hodnoty činí pouze přibližně 1,3 %. Jako je to u většiny sporů s pojišťovnami je důležité nenechat se odradit prvotním stanoviskem pojišťovny a trvat na svých nárocích. V případech, kdy svůj nárok opíráte o znalecký posudek, máte u soudu výhodu. V případě neúspěšného sporu nemusíte být zavázáni k úhradě nákladů řízení, pokud je dán alespoň základ požadovaného nároku. Jedná se tedy o případy, kdy cena vozidla sice poklesla, ale nikoli v takovém rozsahu, jak žádáte. Protože výsledek sporu závisí na znaleckém posudku či uvážení soudu, nemusí soud uložit povinnost k úhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníku. Doporučujeme tedy vyčíslené nároky uplatňovat, protože jinak pojišťovny nebudou nuceny odpovídající plnění vyplácet.

Závěr

Nárok na náhradu škody v souvislosti s poklesem obvyklé ceny vozidla po opravě není masově uplatňován. Je to pravděpodobně dáno nedostatečnými informacemi na straně poškozených. Pojišťovna rozhodně poškozeným v rámci likvidace pojistné události dobrovolně nesdělí, že by mohli uplatnit například i tento nárok. Nezbývá tedy než apelovat na poškozené, aby se o svých nárocích a možnostech jejich uplatnění poradili s odborníky. Máte také opravené vozidlo po dopravní nehodě a tento nárok jste neuplatnili? Poraďte se s námi zde. Odškodnění lze žádat v rámci promlčecí lhůty, která neskončí dříve než uplynou 3 roky od poškození vozidla.