Radíme vám

Nacouvání do cizího zaparkovaného vozidla a jeho poškození není bohužel v dnešní době nic neobvyklého. Jedná se o specifický případ dopravní nehody. Podívejme se na tuto situaci z pohledu viníka i poškozeného.

Úvod

Za dopravní nehodu se považuje událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Toto je doslovná citace ustanovení § 47 zákona o silničním provozu. Aby se tedy jednalo o dopravní nehodu, musí být naplněny výše uvedené znaky. To platí i při poškození zaparkovaného vozidla. Pokud se událost nestane na pozemní komunikaci, nejedná se o dopravní nehodu ve smyslu zákona o silničním provozu. Zde vzniká první problém. Častokrát viník poškodí vozidlo na parkovišti, které není pozemní komunikací ale soukromým pozemkem. V tomto případě vám dopravní policie moc nepomůže, maximálně zdokumentuje stav a poučí vás, že věc nemohou dále řešit. Nezbývá tedy než se pokusit vypátrat viníka prostřednictvím svědků či záznamů z kamerového systému.

Je předpoklad, že při nacouvání do cizího vozidla zřejmě nedojde ke zranění osoby, ale zpravidla pouze k poškození vozidla. Jedná se tedy o majetkovou škodu na vozidle poškozeného, ale i viníka. Nejčastěji se jedná o různé oděrky, škrábance, promáčkliny, apod. Byť se to může zdát jako nepatrná škoda, tak v autorizovaném servisu lze zaplatit za kompletní opravu poškozeného dílu včetně lakování i 10 tisíc Kč. Zda přichází v úvahu v těchto případe náhrada za pokles obvyklé ceny vozidla, se dočtete zde.

Dalším nutným znakem této dopravní nehody musí být, že alespoň jedno z vozidel musí být v pohybu. O dopravní nehodu se tak nejedná, pokud například poškodíte vedle stojící vozidlo tím, že neopatrně otevřete dveře a odřete na něm lak.

Poškozený

Poškozený častokrát nezjistí poškození vozidla ihned poté, co nastalo. Toto bývá jedním z problémů podobných situací, protože pak lze jen velmi těžko dohledat viníka. Bohužel ne vždy je viník natolik čestný, že ponechá za stěračem lístek s kontaktem.

Poškozený, který není schopen zjistit viníka, může nahlásit dopravní nehodu na policii (byť škoda evidentně nedosahuje úrovně 100 tisíc Kč). Pokud tedy nedošlo k poškození na soukromém pozemku, policie bude pátrat po viníkovi (jinak by se jednalo „pouze“ o občanskoprávní spor o náhradu škody). Pokud ovšem není dostupný kamerový záznam z tohoto místa, tak šance na úspěch bývají mizivé. Poškozenému tak nezbývá než nést opravu ze svého, případně řešit věc cestou havarijního pojištění.

Viník

Viník dopravní nehody nezřídka o poškození ani neví. Jedná se o různé „ťukance“ a odřeniny, které vznikají při parkování či vyjíždění z parkoviště. To jej samozřejmě neomlouvá, ale někdy to vysvětluje, proč nezanechal zprávu za stěračem. Každopádně za poškození vozidla odpovídá a škodu by měl nahradit. Pokud viník zjistí, že poškodil jiné vozidlo a není schopen dohledat vlastníka, měl by zanechat například za stěračem kontaktní údaje. Rovněž může nehodu ohlásit na policii a policie pak může dohledat poškozeného.

Při poškození vozidla na parkovišti obchodního centra je vhodné ohlásit škodu například ostraze nebo na informacích. Pokud dojde k poškození na soukromém pozemku, tak viník musí hradit škodu ze svého, protože tyto případy nekryje povinné ručení. Při „normální“ dopravní nehodě na pozemní komunikaci se postupuje jako při jakékoli jiné dopravní nehodě. Pokud je znám viník a poškození nedosahuje 100 tisíc Kč, sepíše se záznam o dopravní nehodě. Bez něj pojišťovna plnit zpravidla nebude. Je důležité poškození obou vozidel pečlivě nafotit a zdokumentovat. Proč? Protože i přes souhlasné stanovisko viníka a poškozeného může pojišťovna odmítnout plnit. Důvodem bývá tvrzení, že dané poškození nemohlo vzniknout způsobem, který účastníci tvrdí. Pojišťovny častokrát čelí pojistným podvodům, kdy k nehodě došlo jiným způsobem nebo na jiném místě, než je tvrzeno. Právě ono místo dopravní nehody se často „přesouvá“ ze soukromého pozemku na pozemní komunikaci. Pokud pojišťovna odmítne plnit a poškozený trvá na úhradě škody, nezbude viníkovi nic jiného, než že škodu uhradí a pak bude případně věc řešit s pojišťovnou soudní cestou. V tomto případě může pomoci součinnost poškozeného, který v případném soudním sporu průběh nehody dosvědčí.

Závěr

Závěrem zdůrazňujeme to nejdůležitější. Při poškození zaparkovaného vozidla je alfou a omegou zjištění viníka. Aby se jednalo o dopravní nehodu, musí k ní dojít na pozemní komunikaci a alespoň jedno vozidlo musí být v pohybu. Při poškození na soukromém parkovišti nelze počítat s krytím pojistné události z povinného ručení viníka. Ani doznání viníka bez dostatečné fotodokumentace nemusí znamenat hladký průběh vyřízení pojistné události. Setkali jste se s podobou situací a nemáte ji vyřešenou? Poraďte se zde.

Při poškození vozidla například v souvislosti s dopravní nehodou dochází k poklesu jeho obvyklé ceny. Ani následnou opravou za použití nových náhradních dílů zpravidla nedojde k úplnému obnovení ceny vozidla před nehodou. V tomto článku si tedy přiblížíme nárok poškozeného na náhradu škody v souvislosti se snížením ceny vozidla v důsledku jeho opravy po dopravní nehodě.

Úvod

Obecně je rozsah náhrady škody dán rozdílem mezi majetkovým stavem před a po poškození. Náhrada škody tak musí zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu. Je-li nutné k obnovení původního stavu před poškozením využít například nové náhradní díly a oprava směřuje jen k uvedení vozidla do původního stavu, nelze přednášet tyto náklady na poškozeného. V případě havarovaného vozidla, byť opraveného novými díly, je jeho skutečná hodnota vždy nižší než původní hodnota použitého vozidla. Výše uvedené závěry plynou mimo jiné z nálezu Ústavního soudu ze dne 11.6.2014, č.j. I. ÚS 1902/13-1. Závěry tohoto nálezu byly potvrzeny také dalším nálezem Ústavního soudu ze dne 27.4.2017, č.j. II. ÚS 795/16-1 (možnost domáhat se rozdílu mezi tržní hodnotou před a po poškození vozidla). Lze tedy uzavřít, že nárok poškozeného na nahrazení poklesu obvyklé ceny vozidla po opravě, je posvěcen i soudní judikaturou.

Základní podmínky

Jako u každého případu náhrady škody je nutné si ověřit základní podmínky odpovědnosti za škodu – protiprávní jednání, vznik škody a příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vzniklou škodou. Protiprávním jednáním v tomto případě bude většinou porušení pravidel silničního provozu či jiných právních předpisů. Dané případy se neomezují jen na dopravní nehody. K poškození vozidla může dojít například na soukromém pozemku, kde se neuplatní pravidla silničního provozu.

Škodou se zde rozumí pokles hodnoty majetku poškozeného v souvislosti s poškozením vozidla v různém rozsahu – od lehkých škrábanců a promáčklin až po totální škodu na vozidle. V případech zkoumání poklesu ceny vozidla po opravě se budeme pohybovat zpravidla mezi těmito mantinely. U zanedbatelného poškození je ovšem zanedbatelný i pokles ceny vozidla. Naopak u totální škody se už o poklesu ceny vozidla neuvažuje, jelikož vozidlo se již zpravidla neuvádí do stavu před poškozením. V případě požadavku na nahrazení poklesu ceny vozidla po dopravní nehodě musí dojít k opravě poškozeného vozidla. Pro pozdější možnost uplatnění jakýchkoli nároků v souvislosti s dopravní nehodu se důrazně doporučuje postupovat v souladu s pokyny pojišťovny. Ta zpravidla odsouhlasí subjekt, který vozidlo opraví a rovněž rozsah opravy. Po provedení opravy je důležité si vyžádat doklady o ceně a rozsahu opravy – fakturu s podrobným rozpisem provedených prací.

Mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou musí být příčinná souvislosti (kauzální nexus). Jinými slovy, poškození vozidla musí být způsobeno jednáním škůdce. Tato otázka se řeší velmi často u dopravních nehod. Na celkovou výši nároku pak může mít nezanedbatelný vliv i spoluzavinění poškozeného.

Vyčíslení nároku

V případě tohoto nároku se zpravidla poškozený nevyhne zpracování znaleckého posudku znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady. Znalci je nutné doložit údaje z technického průkazu vozidla a dále výbavu vozidla, počet najetých km, fotodokumentaci poškození, apod. Znalec spočítá obvyklou cenu vozidla před poškozením a následně stanoví pokles této obvyklé ceny z důvodu opravy vozidla. Obecně lze říci, že čím novější a dražší vozidlo bylo poškozeno, tím vyšší bude i pokles jeho obvyklé ceny. Výši nároku zcela zásadně ovlivňuje i rozsah poškození vozidla. Aby se ovšem poškozenému „vyplatilo“ pokles ceny vozidla vymáhat, musí zpravidla dojít k rozsáhlejšímu poškození například nosných částí vozidla, skeletu karoserie, apod.

Pro představu o rozsahu nároku uvádíme příklad tříletého vozidla Škoda Octavia. Při dopravní nehodě byly poškozeny přední a zadní dveře a práh vozidla. Muselo dojít k vyříznutí části prahu a navaření nové části. U vyměnitelných částí vozidla (zde dveře) se pokles ceny spíše neprojevuje nebo je v malém rozsahu. Oprava prahu už je ale zásahem do skeletu karoserie a znalec uzavřel, že pokles hodnoty takto opraveného vozidla činí 6 % z obvyklé ceny vozidla před poškozením. Dalším příkladem je poškozené pětileté vozidlo Hyundai i30, u něhož došlo k poškození a opravě obou blatníků, rovnání zadních podběhů a podlahy zavazadlového prostoru. Zde stanovil znalec pokles obvyklé ceny na 10%.

Uplatnění nároku

Dalším krokem po provedení vyčíslení znehodnocení je uplatnění tohoto nároku. Odpovědnou osobou je zpravidla provozovatel vozidla a škodu hradí obvykle příslušná pojišťovna. Nárok se tedy uplatňuje písemnou výzvou k úhradě spolu s doložením posudku. Pojišťovna má na likvidaci nároku lhůtu 3 měsíců. Jelikož se jedná o nárok, který poškození zpravidla neuplatňuji, pojišťovny nárok všemožnými způsoby krátí a „vymlouvají“ se na různé okolnosti. U výše uvedeného příkladu Škody Octavia pojišťovna uzavřela (i přes doložení posudku), že pokles hodnoty činí pouze přibližně 1,3 %. Jako je to u většiny sporů s pojišťovnami je důležité nenechat se odradit prvotním stanoviskem pojišťovny a trvat na svých nárocích. V případech, kdy svůj nárok opíráte o znalecký posudek, máte u soudu výhodu. V případě neúspěšného sporu nemusíte být zavázáni k úhradě nákladů řízení, pokud je dán alespoň základ požadovaného nároku. Jedná se tedy o případy, kdy cena vozidla sice poklesla, ale nikoli v takovém rozsahu, jak žádáte. Protože výsledek sporu závisí na znaleckém posudku či uvážení soudu, nemusí soud uložit povinnost k úhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníku. Doporučujeme tedy vyčíslené nároky uplatňovat, protože jinak pojišťovny nebudou nuceny odpovídající plnění vyplácet.

Závěr

Nárok na náhradu škody v souvislosti s poklesem obvyklé ceny vozidla po opravě není masově uplatňován. Je to pravděpodobně dáno nedostatečnými informacemi na straně poškozených. Pojišťovna rozhodně poškozeným v rámci likvidace pojistné události dobrovolně nesdělí, že by mohli uplatnit například i tento nárok. Nezbývá tedy než apelovat na poškozené, aby se o svých nárocích a možnostech jejich uplatnění poradili s odborníky. Máte také opravené vozidlo po dopravní nehodě a tento nárok jste neuplatnili? Poraďte se s námi zde. Odškodnění lze žádat v rámci promlčecí lhůty, která neskončí dříve než uplynou 3 roky od poškození vozidla.

Řidič nemá vůbec řidičské oprávnění

Základními podmínkami pro získání řidičského oprávnění je dosažení stanoveného věku, získání odborné způsobilosti a doložení zdravotní způsobilosti. Bez těchto podmínek nebude řidiči vydán řidičský průkaz. Řidičské oprávnění prokazujeme řidičským průkazem, což automaticky neznamená, že pokud má řidič řidičský průkaz, tak má i řidičské oprávnění. V případě řízení motorových vozidel bez řidičského oprávnění se řidič dopouští přestupku. Pokud v takové situaci způsobí dopravní nehodu, budou následky závažnější, než kdyby nehodu způsobil řidič s řidičským oprávněním. V případě, že dojde k dopravní nehodě, kterou nezavinil řidič bez řidičského oprávnění, nebude za tuto nehodu odpovědný. Samotná absence řidičského oprávnění tak nemá za důsledek zavinění dopravní nehody.  V těchto případech bude totiž chybět příčinná souvislost mezi jednáním řidiče a následkem – dopravní nehodou.

Neplatný posudek o zdravotní způsobilosti

Tento řidič sice může mít řidičský průkaz, ale není držitelem platného posudku o zdravotní způsobilosti. K takovým situacím zpravidla dochází, pokud uplynula platnost “starého” posudku, případně pokud řidič nemá žádný posudek, ač by jej měl mít. Lékař posudek nevystaví, pokud by mohl zdravotní stav řidiče ohrozit účastníky provozu. Ztráta samotné zdravotní způsobilosti může mít různé příčiny – zhoršení zraku, zpomalení reakcí, epilepsie, apod. V tomto případě by se mělo pečlivě zkoumat, zda měl zhoršený zdravotní stav řidiče vliv na zavinění dopravní nehody. Bez posouzení příčiny dopravní nehody nelze takového řidiče označit za viníka nehody jen z důvodu, že neměl platný posudek o zdravotní způsobilosti.

Řidič má “propadlý řidičák”

Toto je případ zapomnětlivého řidiče, který sice absolvoval autoškolu a má řidičské oprávnění a je i zdravotně způsobilý, ovšem nepohlídal si platnost řidičského průkazu. I tento řidič se dopustí přestupku, pokud bude řídit s neplatným řidičským průkazem. Pokud zaviní dopravní nehodu, bude následek obdobný jako v předchozím případě, tj. mezi samotnou neplatností řidičského průkazu a způsobením dopravní nehody nebude příčinná souvislost a tento řidič tedy nebude automaticky označen za viníka jen proto, že má neplatný řidičský průkaz. Rovněž to není důvodem pro to, aby pojišťovna viníka neplnila z pojistky viníka.

Řidič nemá u sebe “papíry”

Pokud řidiče potká silniční kontrola a při ní bude zjištěno, že řidič u sebe nemá povinné doklady, tj. řidičský průkaz, doklad totožnosti a doklad o uzavření pojištění odpovědnosti (zelená karta), dopouští se opět přestupku. Ovšem ani v tomto případě nebude automaticky označen za viníka dopravní nehody, jejíž bude účastníkem. Důvodem bude opět absence příčinné souvislosti mezi zapomenutými doklady a vznikem dopravní nehody. V tomto případě je ještě vhodné poznamenat, že při každé silniční kontrole si policie lustruje řidiče a tedy povinnost mít u sebe platný řidičský průkaz se může jevit jako nadbytečná. V Anglicku například řidič u sebe řidičský průkaz mít nemusí.

Řidič je pod vlivem alkoholu

Hned na začátku je nutné zdůraznit, že se jedná o nejzávažnější z popisovaných případů. Zde nehrozí řidiči jenom obvinění z přestupku, ale u vyšší hladiny alkoholu či jiné návykové látky se může takový řidič dopustit i trestného činu. Jak je to ale se zaviněním dopravní nehody v případě, kdy je účastníkem řidič, který je pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky? Paradoxně je to stejné jako u výše uvedených případů, tj. takový řidič není a nemůže být automaticky obviněn ze zavinění dopravní nehody, ale musí se zkoumat, co je samotnou příčinou dopravní nehody. Tímto se v žádném případě nedoporučuje jezdit pod vlivem alkoholu a spoléhat na nedostatek příčinné souvislosti.

Motorové vozidlo není způsobilé k provozu

Aby mohlo motorové vozidlo jezdit na pozemních komunikacích, musí být pro tento účel způsobilé. Způsobilost ověřuji stanice technické kontroly v pravidelných časových intervalech. Způsobilostí je jednoduše myslí to, aby bylo vozidlo v dobrém stavu, mělo funkční řízení, brzdy, osvětlení, apod. a neohrožovalo tak ostatní účastníky provozu. Pokud takové kvality nemá a bezprostředně ohrožuje ostatní účastníky, tak způsobilé k provozu není. I v tomto případě se ovšem musí zkoumat tzv. kauzální nexus mezi nezpůsobilostí vozidla k provozu a příčinou dopravní nehody. V situaci, kdy např. vozidlo nebude mít funkční brzdový systém, a zezadu do něj narazí na silnici jiné rychle jedoucí vozidlo, jen těžko bude možné vinit z dopravní nehody řidiče, který jel s nefunkčními brzdami. Přestupku se v případě řízení vozidla, které je nezpůsobilé a ohrožuje provoz dopustí jeho řidič. Ovšem pokuta až 50.000,- Kč hrozí i provozovateli takového vozidla.

Motorové vozidlo má “propadlou technickou”

Zde se jedná o obdobnou situaci jako u řidiče s neplatným řidičským průkazem. Byť je vozidlo ve stavu, který je odpovídající pro provoz na pozemních komunikacích, nemá co dělat na silnici, protože technický stav vozidla není ověřen. I zde se ovšem bude muset posuzovat technický stav vozidla a jeho vliv na zavinění dopravní nehody. Případný argument pojišťovny, že odmítá plnit z důvodu, že vozidlo není technicky způsobilé k provozu, protože nemá platnou technickou, je tedy nesprávný. Pro řidiče s propadlou technickou ovšem opět platí výše uvedené, tj. že se dopouští přestupku.

Chybějící pojištění odpovědnosti za škodu

Uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, (povinné ručení), je základní podmínkou pro možnost provozovat vozidlo na silnici. Bez platného povinného ručení se řidič vystavuje nebezpečí, že pokud způsobí dopravní nehodu, tak uhradí vzniklou škodu. V těchto případech sice poškozenému nároky uhradí Česká kancelář pojistitelů, ale tato bude následně vymáhat škodu po provozovateli vozidla. Ovšem ani absence povinného ručení nemá za následek obvinění ze zavinění dopravní nehody. Jedná se o jakési “administrativní pochybení”, které nemá zpravidla nic společného s tím, jak se řidič chová na silnici.

Závěr

Všechny výše uvedené situace mají společného jmenovatele. Řidič se dopustí přestupku a musí očekávat sankci. Pokud v těchto případech navíc způsobí dopravní nehodu, je potřeba, aby nepropadl panice. Ani pokud bude řídit vozidlo pod vlivem alkoholu, což není myšleno jako nějaké doporučení. Automaticky totiž neplatí, že řidič, který byl účastníkem dopravní nehody a byl pod vlivem alkoholu, je viníkem dopravní nehody. Vždy je nutné zkoumat příčinnou souvislost mezi porušením dopravních předpisů (chybějící řidičské oprávnění, propadlá technická, apod.) a vznikem dopravní nehody. Závěrem lze jen doporučit řidičům kontrolu všech dokladů potřebných k řízení vozidla a pečlivé dodržování pravidel silničního provozu. Nevíte si rady, jak postupovat v obdobné situaci? Poraďte se zde.

Alkohol za volant nepatří. Takové je platné pravidlo v České republice. Co vše je spojeno s požitím alkoholu před nebo při jízdě? Jak se zachovat v případě, že dojde na výzvu k podrobení se zkoušce na alkohol?

Dechová zkouška

O dechové zkoušce a jejím odmítnutí koluje několik mýtů. Častý je například mýtus, že když řidič odmítne dechovou zkoušku, automaticky se na něj hledí, jako kdyby „nadýchal 1 promile“. Případně, že dechovou zkoušku je vždy potřebné odmítnout, jelikož pak nelze prokázat spáchání trestného činu. Tato tvrzení zkusíme uvést níže na pravou míru. Nebudeme se vůbec zabývat situací, kdy řidič před jízdou nebo během ní nepožil alkohol či jinou návykovou látku.

Povinnosti řidiče

Mezi základní povinnosti řidiče patří nepožít alkoholický nápoj před jízdou nebo během jízdy, případně nesvěřit řízení vozidla osobě ovlivněné alkoholem. Dále má řidič povinnost podrobit se na výzvu oprávněné osoby ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem (§ 5 odst. 1 písm. f) zákona o silničním provozu). Oprávněnou osobou se rozumí zejména policista, strážník obecní policie, ale také například i zaměstnavatel.

Přestupky a sankce

Pokud se řidič odmítne podrobit zkoušce na alkohol, dopustí se přestupku podle § 125c odst. 1 písm. d) téhož zákona. Za tento přestupek se ukládá pokuta ve výši 25.000,- Kč až 50.000,- Kč a zákaz řízení v trvání od jednoho roku do dvou let. Za odmítnutí dechové zkoušky taktéž nelze uložit napomenutí a od uložení pokuty nelze upustit. K tomuto všemu je nutné ještě připočítat 7 trestních bodů, tj. nejpřísnější možnou „bodovou porci“. Toto vše je tedy potřeba vzít v úvahu, pokud řidič uvažuje o odmítnutí zkoušky na alkohol či jiné návykové látky.

Beztrestnost alkoholu za volantem

Je jen velmi málo případů, kdy řidič vyvázne bez trestu, pokud řídí vozidlo (nebo jede na zvířeti) pod vlivem alkoholu. Jedná se právě o ty výjimky, které potvrzují pravidlo. Jedním z případů, kdy může řidič usednout za volat pod vlivem alkoholu, je případ krajní nouze. Krajní nouze je definovaná v § 24 zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a také v § 28 zákona č. 40/2009 Sb. trestní zákoník. V případě, že někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, nejedná se o přestupek, resp. trestní čin (za splnění dalších podmínek). Jako příklad lze uvést situaci, když je nutné akutně dopravit jinou osobu k lékařskému ošetření.

Samozřejmě vždy je nutné zkoumat konkrétní okolnosti případu (možnost zavolat či zajistit jinou pomoc, naléhavost situace, apod.). V těchto specifických případech se tedy nemusí jednat o přestupek a o odmítnutí zkoušky na alkohol nemusíme vůbec polemizovat. Jen pro upřesnění lze dodat, že po předání osoby k ošetření již nelze „beztrestně“ řídit vozidlo pod vlivem návykové látky.

Léky s obsahem alkoholu

Řidiči nepomůže ani tvrzení, že před jízdou nekonzumoval alkoholický nápoj, ale že užil léky které obsahují alkohol. Podle usnesení Ústavního soudu č.j. IV. ÚS 2609/18-1 není pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu podstatné, do jaké míry byl řidič ovlivněn, nýbrž je rozhodné, že ovlivněn byl, a to tím, že se v jeho těle nacházel alkohol (bez ohledu na zdroj alkoholu). Výmluvy na ústní spreje a kapky proti kašli nemají tedy šanci na úspěch.

Přestupek nebo trestný čin

Řízení pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky může být posouzeno jako přestupek nebo trestný čin. Rozhodujícím bude zpravidla množství alkoholu v krvi. Zákon nedefinuje hranici, od jaké se již jedná o trestný čin. K této mezní hodnotě dospěly soudy při své rozhodovací činnosti. Za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky se bude zpravidla jednat, pokud bude u řidiče zjištěno cca. 1 ‰ alkoholu v krvi. Neznamená to ovšem, že pokud řidič odmítne podrobit se dechové zkoušce, tak se nemůže dopustit trestného činu. V tomto případě bude rozhodující, zda a v jakém rozsahu vykazoval řidič známky požití alkoholu či jiné návykové látky. Jako důkaz v trestním řízení mohou sloužit například svědecké výpovědi policistů, kteří řidiče zastavili, lékaře, který měl provést odborné vyšetření, případně spolujezdců ve vozidle apod.

Pokud je řidič na první pohled ve stavu, kdy není způsobilý řídit vozidlo a je evidentní, že před jízdou nebo během ní požil alkohol, nemusí dojít ani ke zkoušce na alkohol. V těchto případech se zpravidla přiberou znalci, kteří určí míru ovlivnění alkoholem či návykovou látkou. Rozhodující je vždy vyloučení způsobilosti řídit motorové vozidlo.

Nulová tolerance?

Nulová tolerance není až tak úplně nulová. Při dechové zkoušce je nutné od měření odečíst hodnotu 0,24 ‰. Jedná se o možnou odchylku při měření. To znamená, že když vám bude při dechové zkoušce zjištěna hodnota 0,00 ‰ – 0,24 ‰ alkoholu v krvi nemělo by se jednat o přestupek. V případě odborného lékařského vyšetření se již s odchylkou měření nepočítá. Nad hranici 0,24 ‰ se ovšem na alkohol pohlíží nekompromisně. Ve výše uvedeném usnesení Ústavního soudu byl řidič citelně sankcionován již při zjištění 0,03 ‰ alkoholu v krvi.

Sankce

V případě, že bude hodnota do 0,3 ‰ (tj. vlastně 0,24 ‰ – 0,3 ‰) jedná se o přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona o silničním provozu. Řidiči hrozí v tomto případě pokuta 2.500,- Kč – 20.000,- Kč a zákaz řízení v trvání 6 měsíců – 12 měsíců. Body se za tento přestupek neuděluji.

Bude-li zjištěn alkohol v krvi řidiče v rozmezí 0,3 ‰ – 1 ‰ bude se stále zpravidla jednat o přestupek, ovšem nyní podle § 125c odst. 1 písm. c) téhož zákona. Za toto provinění hrozí pokuta 25.000,- Kč – 50.000,- Kč, zákaz činnosti v trvání 1 roku až 2 let a už se také přičítá 7 trestných bodů (stejná sankce jako za odmítnutí zkoušky na alkohol). Hranice 0,3 ‰ alkoholu v krvi je stanovena v příloze zákona o silničním provozu.

Nad hranici 1 ‰ v alkoholu v krvi (s přihlédnutím k výše uvedené odchylce) se již bude zpravidla jednat o trestný čin podle § 274 trestního zákoníku, tj. ohrožení pod vlivem návykové látky. Hranice 1 ‰ není striktní a je možné, že i při nižší hladině alkoholu v krvi se můžete dopustit tohoto trestného činu. Za tento přečin hrozí trest odnětí svobody až na 3 roky, zákaz řízení na 1 rok až 10 let a 7 trestných bodů. Pokud nedojde k jiným závažným následkům dopravní nehody jako například k úmrtí, tak je zpravidla ukládán podmíněný trest odnětí svobody.

Odmítnout či neodmítnout dechovou zkoušku?

Odmítnutí zkoušky na alkohol se obecně nedoporučuje. Můžete ovšem odmítnout způsob provedení orientační dechové zkoušky. V tomto případě je ale pro účely zákona povinnost podrobit se odbornému lékařskému vyšetření (odběr biologického materiálu), aby nedošlo k postihu řidiče. V případě, že by mohlo dojít tímto lékařským vyšetřením k ohrožení života řidiče, může takový zákrok odmítnout. Nejedná se ovšem o nějakou záchranu před postihem a soudy vesměs „pokusy“ provinilců o zbavení se odpovědnosti neakceptují.

Za určitých okolností může ovšem řidič, který se odmítne podrobit zkoušce na alkohol, dosáhnout toho, že jeho jednání bude posouzeno jako přestupek a nikoli trestný čin. Jedná se zpravidla o případy, kdy si je řidič vědom toho, že by byl u něj nějaký alkohol zjištěn a tento by se mohl blížit nebo přesáhnout kritickou hodnotu 1 ‰. Řidič ovšem nesmí být ve stavu vylučujícím řízení motorových vozidel. V žádném případě se ovšem nejedná o nějaký návod, jak předejít přísnějšímu postihu, ale pouze o poznatek z praxe rozhodování soudů.

Závěr

Přes různé snahy zmírnit nulovou toleranci alkoholu za volantem nadále platí, že řízení pod vlivem alkoholu se posuzuje a trestá velmi přísně. Řidiči by si měli taktéž uvědomit, že v případě zjištění alkoholu v krvi každá pojišťovna odmítne poskytnout jakékoli plnění například z titulu povinného ručení v případě dopravní nehody. Jako poslední poznámku je nutné uvést, že nezodpovědný řidič neohrožuje jenom sám sebe ale i ostatní účastníky provozu.

Máte nějaký dotaz ohledně alkoholu za volantem? Informujte se zde.

Mezi nejčastější důsledky dopravní nehody beze sporu patří poškození vozidla a jeho následná oprava. Může pojišťovna krátit pojistné plnění z důvodu amortizace náhradních dílů? Jak se zohledňuje tato amortizace při opravě a následném plnění od pojišťovny?

Přístup pojišťoven

Pojišťovny zpočátku argumentovaly, že je nutné zohlednit amortizaci při likvidaci pojistné události. Tvrdily, že opravou poškozeného vozidla zejména novými díly dojde k zhodnocení vozidla. Z tohoto důvodu velmi často krátily pojistné plnění. Dle názoru pojišťoven se poškozený obohatil tím, že vozidlo mu bylo opraveno za použití nových náhradních dílů. O toto obohacení pak byla snížena úhrada poškozenému.

Co na to říká judikatura?

Tento nešvar pojišťoven odstranila zejména judikatura Ústavního soudu ČR. Ústavní soud se ve svých nálezech sp. zn. II. ÚS 2221/07, sp. zn. I. ÚS 1902/13 nebo sp. zn. II. ÚS 795/16 opakovaně a jasně odmítl tento postup pojišťoven. Poškozený se tedy může za prvé domáhat nákladů na provedení opravy poškozeného vozidla (tj. uvedení do původního stavu). Za druhé pak i náhrady škody odpovídající rozdílu mezi tržní hodnotou vozidla před poškozením a po opravě. Dále stojí za zmínku nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 444/11, dle něhož má poškozený nárok na všechny druhy nákladů, kterým byl vystaven v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním škůdce a škodou na věci vzniklou. Také je všeobecně známou skutečností, že cena havarovaného vozidla bude vždy nižší než cena stejně technicky vybaveného vozidla, které dosud havarováno nebylo (viz I. ÚS 1902/13).

Judikatura tak dává za pravdu poškozeným, nikoli pojišťovnám. Pokud budou pojišťovny nadále krátit plnění z důvodu zhodnocení vozidla opravou, lze použít další argument. Poškozenému je totiž ono diskutabilní tzv. „zhodnocení“ vozidla v podstatě protiprávním jednáním škůdce vnuceno. V tomto případě pak lze odkázat na ustanovení § 3001 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník. Zde se stanoví, že kdo získá bezdůvodné obohacení bez svého svolení a toto obohacení nelze dobře vydat, není povinen k náhradě. Nutné je ovšem zohlednit, aby nebyl tento stav v rozporu s dobrými mravy.

Náhrada škody v penězích

Poškozený při dopravní nehodě má nárok, aby bylo jeho vozidlo uvedeno do stavu před nehodou. Pokud to není možné, je viník povinen nahradit škodu v penězích. K vyčíslení škody v penězích se obvykle využívá služeb znalce. Znalec nejdříve stanoví obvyklou hodnotu vozidla před nehodou. Následně z této částky odečte hodnotu poškozeného vozidla. Při totální škodě se zpravidla vrak vozidla prodá v online aukci a o kupní cenu vraku se poníží hodnota nepoškozeného vozidla.

Při jednání s pojišťovnou, se tak doporučuje předložit odborné vyjádření či znalecký posudek a požadovat náhrady znalcem vypočtené. V případě, že pojišťovna argumentuje svým výpočtem a jinou konečnou částkou škody, musí se poškozený rozhodnout, jak postupovat dále. Buď přijme plnění od pojišťovny nebo se bude muset soudit. A právě na to pojišťovny spoléhají, tj. že poškození se soudit nebudou. V těchto případech je nutné porovnat výši plnění, které lze u soudu získat a čas, starosti a nervy spojené se soudním projednáním věci.

Závěr

Obecně lze konstatovat, že v současnosti již pojišťovny do jisté míry respektují judikaturu a nekrátí pojistné plnění s ohledem na amortizaci náhradních dílů a možné zhodnocení vozidla za použití nových náhradních dílů. Pokud se tak stane, a poškozený se o svá práva přihlásí, zpravidla pojišťovny ustoupí.

Máte obdobnou negativní zkušenost i vy? Také vám pojišťovna krátila pojistné plnění? Poraďte se o dalším postupu s námi.